Současný hřbitovní kostel sv. Jiljí sloužil až do roku jako 1804 jako farní. Byl proponovanou stavbou v správním centru panství Svitavy patřícího olomouckému biskupství. Stavba středověkého původu byla výrazně upravena kolem roku 1600 (bohužel bez bližších údajů) a barokizována v letech 1679–1689. Z doby renesanční výstavby se zachovala věž (s klíčovými střílnami v podvěží, nárožní bosáží a bosovaným vstupním portálem), která je v přízemí vybavena prostorem vstupní předsíně. Prostor je sklenutý valeně s párem styčných trojbokých lunet. Klenba byla vybavena jednoduchým štukovým dekorem, jehož část se dodnes zachovala. Na hranách lunet jsou ve štuku vytažené profily, které dříve v ploše klenby doplňovaly menší tlačené štukové reliéfy  –  kolem svorníku ovály s vegetabilním prvkem a ve vrcholech lunet andílčí hlavičky doplněné rozvilinou.

Ačkoliv svitavské štukatury patří mezi realizace podnícené katolickým objednavatelem, můžeme je prokazatelně spojit s okruhem štukových dekorací ze sousedního moravskotřebovského a nedalekého zábřežského panství, které vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína. Se stavební aktivitou tohoto protestantského šlechtice a kulturním zázemím jeho rezidence v Moravské Třebové se pojí podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (např. totožné andílčí hlavičky), které byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek a v kostele v Kunčině u Moravské Třebové (1610). Obdobné systémy se objevily také v městských domech v Moravské Třebové (např. čp. 46, 146) či ve výzdobě tvrze Nemile u Zábřeha. Dekorativní aparát odkazuje ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.