Dům čp. 146 v Olomoucké ulici vznikl na počátku 17. století. Jak dokládá merka s iniciálami TH na vstupním portálu, výstavbu objektu financoval moravskotřebovský měšťan Tomáš Holzpöck. Na rozdíl od objektů v centru města, které jsou orientovány hloubkově, má tento předměstský dům šířkovou dispozici. V roce 1840 při ničivém požáru vyhořel, rodina majitele se původně ukryla v mázhauzu, posléze jej kvůli kouři musela opustit a požár přečkala ve sklepě. Po požáru byl objekt náročně rekonstruován a některé původní klenby byly při této přestavbě nahrazeny. 

V pravé části dispozice domu se zachovaly manýristické dekorativní štukatury. Najdeme je v prostorách mázhauzu a přilehlé místnosti situované u předního čela domu. Mázhaus tvoří hloubkově orientovaný vstupní prostor položený za vstupním portálem. Je vybudovaný na obdélném půdorysu a zaklenutý valeně. Přední čelo prolamuje vstupní a okenní otvor, zadní čelo otevírá vstup do dvora doplněný nízkou segmentovou klenbou, vedle něhož je vloženo dvouramenné schodiště do patra.

Valená klenba mázhausu je opatřena dvěma páry styčných výsečí. Na hranách lunet a výběhů klenby i v ploše klenby je členěna dekorativními štukovými žebry. Mezi použitými ornamentálními motivy se uplatňují pásy pletence lemované drobnějšími hůře čitelnými ornamenty (výběh klenby, žebro ve vrcholnici klenby a na ně kolmá žebra v ploše lunetových výsečí), vavřínové listy sevřené v lištách drobného vejcovce (diagonální žebra na hraně lunet a dekorativní pásy při stěně). Vrcholové svorníky zdobí rozety složené z několika vrstev okvětních lístků. Původní součástí výzdoby mázhauzu byly i drobné štukové reliéfy andílčích a lvích hlaviček, které se do druhé poloviny 20. století zachovaly jen fragmentárně. Z nich byly po posledním restaurátorském zásahu prezentovány lví hlavičky osazené souměrně pod lištou jednoho z výběhů klenby. Při dokumentaci domu kolem roku 2010 byly pořízeny ještě snímky špatně čitelných andílčích hlaviček se silnými vrstvami druhotných nátěrů. Tyto prvky byly umístěny pod výběhem klenby v levé zadní části mázhauzu při přechodu ke dvornímu vstupu. Záklenek vedle schodiště u vstupu na dvůr je stlačený a je také opatřený štukovou dekorací - ve svorníku s drobnou rozetou se tu protínají dvě žebra tvořená poměrně masivním provazcem.  

Výzdoba domu souvisí s okruhem dalších podobných realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební skupinou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (totožné lví a andílčí hlavičky atp.) byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek, dále v jeho městské rezidenci - manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615, zde např. shodné rozety a pletence). Ve městě se potom podobná ale méně náročná dekorace zachovala v zadním prostoru domu čp. 46 v Bránské ulici. Další vazby najdeme v dekoracích tvrze v Nemili, která leží na sousedním zábřežském panství. Dekorativní aparát odkazuje k obdobným slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.