Klášterní kostel řádu premonstrátů v Louce u Znojma byl vysvěcen na přelomu 12. a 13. století s patrociniem Panně Marii a sv. Václavu (Eckl – Šeferisová Loudová – Valeš 2020, s. 21). Románská trojlodní bazilika s dvoulodní kryptou a věžovým průčelím byla upravena na konci 14. století přistavěním vysokého chóru. Následovaly renesanční úpravy po roce 1575 a barokní adaptace v poslední třetině 17. století.

Věžová stavba s opatskou kaplí nad románskou sakristií vznikla po příchodu vídeňsky orientované stavební huti do Znojma někdy v 80. – 90. letech 14. století (Vácha 2012, s. 548). Celkový výraz prostoru s žebrovou klenbou a kamennými ostěními pochází ze středověké fáze stavby, společně s malbou Bičování Krista v závěru kaple. V roce 1580 vzniklo nové oltářní retabulum a celý prostor je nově vymalován. Na renesanční úpravě se podepsala osobnost premonstrátského opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu (1575-1585), na jehož objednávku oltář vznikl a jehož portrét se přenesl do tváře sv. Šebestiána v ústředním poli oltáře.

Přízední oltářní architektura se nachází ve východním závěru kaple, na hranolové zděné menze s profilovanou kamennou deskou stojí retabulum s figurální výzdobou. Ústředním motivem je reliéfní figura sv. Šebestiána, která je ohraničená ornamentálním rámem, jehož tíha spočívá na hlavách dvojice karyatid v podobě andělů přidržujících stuhy festonů. Na rámování centrální plochy navazuje vlys s nápisem:

GRANDE SEBASTE IVBAR SVPERO DIGNATE SENATV

CVIVS ET AETERNA LVCE TROPHAEA NITENT

HAEC TIBI SACRA DICAT PATRONO STRVCTA SEBASTVS

FREYTOG COENOBII PRAESVL HONORE POTENS 1•5•80

 Oltář završuje figurální skupina s postavou stojícího Krista a dvou klečících andílků na římse retabula.

Tvůrce štukového retabula je neznámý, bylo uvažováno o okruhu Daniela Altmanna (Šturc 2001, s. 34), nověji o kruhu italského architekta Giovanniho Petra Barca (Chlíbec 2011, s. 140), který byl hlavním stavitelem Freytagovy obnovy kláštera (Kroupa P. – Kroupa J. – Slavíček – Unger 1997, s. 59). Zatímco figurální schéma světce je v Záalpí rozšířené již od pozdního středověku, kompozice s dvojicí karyatid ukazuje k italským vlivům.