Pavel Waisser, Ditrichštejnský palác - Olomouc, klenby v přízemí, Renesanční a manýristické štukatérství v Čechách a na Moravě (online databáze), https://stuky.upce.cz/node/1082, vyhledáno 21. 11. 2024. |
Ditrichštejnský palác - Olomouc, klenby v přízemí(č. 1082) |
---|
složitě komponovaná hřebínková klenba s ornamentálními svorníky a heraldickým prvkem |
Památkově chráněno, č. úskp: 13609/8-3606, Památkový katalog |
Umístění |
---|
přízemí |
Kraj | Okres | Obec |
---|---|---|
Olomoucký | Olomouc | Olomouc |
Ulice, čp/č. o. | Kat. území / č. parcely |
---|---|
Opletalova 364/1 | Olomouc-město |
Slovní datace | Vročení | Podložení datace prameny |
---|---|---|
70. - 90. léta 16. století | 1570 až 1599 |
Charakter díla |
---|
Uměleckohistorický popis |
---|
Sedmiosé hlavní průčelí tzv. Dietrichsteinského paláce v šířce tří gotických parcel je obráceno směrem do Horního náměstí. Formu jednotného bloku získal palác během přestavby po roce 1624, kdy byly po konfiskacích sloučeny domy Jana Kropfa a Jiřího Bruntálského z Vrbna a zároveň byl přistavěn zadní trakt. Ve dvou prostorách původního domu Jana Kropfa se zachovaly valené klenby s jednoduše profilovanými taženými štukovými profilacemi žeber, v případě tzv. Mázhausu středního traktu s lunetovými výsečemi a kruhově taženými svorníky, v případě podélné místnosti nádvorního traktu s vloženými kruhovými a kosočtvercovými rámy v ose klenby. Příslušná partie domu byla výrazně zhodnocena vysoce pravděpodobnou rozsáhlou adaptací v 70.–90. letech 16. století, kdy jí vlastnili Jáchym Jeppner (od roku 1576) a po něm Tobiáš Mucha. V této době nejpravděpodobněji vznikly i klenby se štukovými prvky. V jednom ze svorníků Mázhausu se dochoval štukový erb města Opavy, konkrétní významová vazba k vlastníkům v poslední čtvrtině 16. století není dosud objasněna. |
Technika štuku |
---|
tažená profilace |
Povrchové úpravy |
---|
monochromie |
Původnost |
---|
Původní stav s druhotnými zásahy |
Ditrichštejnský palác - Olomouc obsahuje tato díla: