Zámek Tatenice má podobu dvoukřídlé jednopatrové stavby. Jeho současná dispozice je výsledkem radikální rekonstrukce 80. let 20. století a řady demolic, které v původně pravidelně vybudovaném areálu probíhaly už od konce 18. století. Původní tvrz (integrovanou v dnešním východním křídle) zakoupil v roce 1600 majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. V roce 1606 ji nechal přestavět na zámek s pravidelnou tříkřídlou dispozicí a arkádovým nádvořím. V této době vznikly také náročné štukové dekorace, které se v části prostor přízemí i patra zachovaly dodnes. Z publikovaného půdorysu přízemí budovy (Plaček 1996, s. 339) je patrné, že jednodušší štukovou výzdobu na hranách lunet a v geometrických zrcadlech ve vrcholu kleneb bylo možné najít i v prostorách dnes již strženého západního křídla. Zachované prostory se štukovou výzdobou najdeme především v severním křídle a v sousedící severní partii východního křídla. Celkem se jedná o osm místností v obou podlažích zámku. 

Obdélný prostor v nároží severního a východního křídla je osvětlen ze dvou stran – v severní stěně má tři okenní otvory, ve východní dva. Je zaklenut výsečovou klenbou s třemi páry protilehlých trojbokých lunet na delší straně a dvěma páry na kratší straně dispozice. Základem náročné dekorativní štukové kompozice jsou vysoce plastické štukové pásy s vytlačovaného dekoru tvořené kombinací dvou ornamentů – po stranách vejcovce a uprostřed průběžného pásu se žaludy. Zdůrazňují hrany lunet a rámují centrální obdélné zrcadlo ve vrcholnici klenby a propojují je s dalším do něj vloženým oválným zrcadlem. Oválné zrcadlo má pozadí tvořené vypichovanou omítkou, na které jsou umístěny dvě poloviny vyřezávaných rozet, které svírají centrální obdélné pole s řetězovým ornamentem, vyplněné menší rozetkou. Bohatou dekoraci doplňují na ploše klenby kartuše tvořené prořezávaným rámem se zavíjením a lístky, v nichž jsou vložena trojúhelná a oválná zrcadla nebo samostatné rozety. V ploše lunetových výsečí jsou využity motivy srdce s palmetou. Jako doplňkové motivy jsou použity okřídlené andílčí hlavičky a lví hlavičky nalepované na klenbu až v závěrečné fázi jako hotové otisky.

Výzdoba tatenického zámku souvisí s okruhem dalších podobných realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební aktivitou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (totožné lví a andílčí hlavičky atp.) byly použity na klenbě kostela sv. Jiří v Kunčině (kolem 1610), v městském domě čp. 146 v Moravské Třebové, v dekoracích tvrze v Nemili a v podvěží kostela sv. Jiljí ve Svitavách. Dekorativní aparát odkazuje především ke slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé. Obdobné štukatury (nikoliv již prokazatelně stejné formy pro plastické prvky) najdeme také v Žerotínově městské rezidenci – manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615). Výstavbu tatenického zámku literatura spojuje se jménem moravskotřebovského stavitele Giovanniho Motally da Bonnamone (Plaček 1996, s. 338) a nověji hypoteticky také s okruhem prací stavitele Andrease Balzera ze slezské Nysy (Říhová 2011, s. 143), který působil na počátku 17. století v Moravské Třebové. Kompozičně i některými detaily (nikoliv však shodnými formami pro tlačené dekorace) jsou tatenické štukatury blízké realizacím z prostor zámku v Hranicích (Lejsková-Matyášová 1968).