Kostel sv. Jiří je v jádře středověkou stavbou, která v renesanci prošla několika přestavbami. Raně renesanční úprava je dokumentována zachovanou znakovou deskou s erby Ladislava z Boskovic (držitel Kunčiny od roku 1490, † 1520), jeho ženy Magdaleny z Dubé a Lipé a hejtmana moravskotřebovského panství Pavla Abštorfského z Vojenic. V roce 1555 je v Kunčině zmiňována luterská fara, kolem roku 1570 byl kostel znovu upravován. Pozdně renesanční rekonstrukce byla realizována nejspíše roku 1610. Usuzujeme na ni ze zachované štukové dekorace spadající do prvního desetiletí 17. století. Dataci dáváme do souvislosti se zprávami o (dnes nezachované) znakové desce Ladislava Velena ze Žerotína, která měla být na kostele osazena. Podle starších zpráv (Czerny 1882, s. 68; Wolny 1862, s. 459) měla být umístěna na věži a opatřena zmíněnou datací. Mezi barokní úpravy kostela patří přestavba presbytáře v roce 1774. Výrazným stavebním zásahem byla demolice středověkého presbytáře a vybudování nové konstrukce příčné lodi a presbytáře realizované těsně před druhou světovou válkou. 

Pozdně renesanční úprava zřejmě znamenala nové zaklenutí lodi. Do již existujícího prostoru vybudovaného na téměř čtvercovém půdorysu byly přizděny pilíře opatřené bosáží a na nich byla vystavěna valená klenba se dvěma páry styčných trojbokých lunet. Nová struktura byla doplněna dekorem z vytlačovaného štuku. Základem kompozice jsou pletencové pásy, které jsou na hranách lunet doplněny (ve snaze zvýšit plasticitu) ještě předloženým pásem pletence. Ve vrcholu klenby a v ploše lunetových výsečí vytváří pletencové pásy obdélná pole, která jsou ve středu doplněna kulatými terči s okřídlenými andílčími hlavičkami. Dva kruhové svorníky na styku žeber jsou novodobě upraveny. Na jejich okraji jsou přiloženy lví hlavičky a dále v ploše ještě hlavičky andělů se široce rozpjatými křídly. Římsy výběhů klenby jsou rovněž pokryty pletencem a doplněny na nárožích pilířů lvími hlavičkami.     

Výzdoba kostela souvisí s okruhem dalších podobných realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební aktivitou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy a shodné formy pro drobné štukové prvky (totožné lví a andílčí hlavičky atp.) byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek, dále v jeho městské rezidenci – manýristickém předdvoří zámku v Moravské Třebové (kolem 1615). Objevily se také v městských domech v Moravské Třebové (např. čp. 46, 146). Další vazby najdeme v dekoracích tvrze v Nemili, která leží na sousedním Zábřežském panství, jež bylo také v rukou Ladislava Velena ze Žerotína, a v podvěží kostela sv. Jiljí ve Svitavách. Posledně jmenovaná realizace nevznikla na žerotínském panství, nýbrž na sousedních državách olomouckého biskupství. Dekorativní aparát odkazuje k obdobným slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.

Ve starším zhodnocení se předpokládá, že v podobném duchu jako loď byl štukaturami dekorován i presbytář (Říhová 2011, s. 153). Tato domněnka se nepotvrdila. Z historické fotodokumentace pořízené před demolicí (uložené ve sbírkách Hausarchiv Liechtenstein ve Vídni) plyne, že presbytář měl klenbu z gotického období s kamennými žebry, bez novějších úprav.