Městský dům vznikl spojením dvou sousedních budov, jejichž základy stojí na původně středověkých parcelách. Zásadní přestavbu si dům vyžádal po rozsáhlých škodách způsobených ničivým požárem, který oba objekty zachvátil v roce 1551. Hlavní stavební úpravy obou poničených městských domů probíhaly kolem roku 1566 (Samek 1999, s. 81). Dům v letech 1566–1592 vlastnil Jeroným Göschl, který byl pravděpodobně hlavním iniciátorem architektonické přestavby domu, a zřejmě také objednal klenební výzdobu vysoké síně (Ebel 2001). K finálnímu stavebnímu sjednocení budov došlo na začátku 20. století, přičemž byly z fasády odstraněny mladší doplňky.

Centrální část domu tvoří vysoká schodišťová síň na čtvercovém půdorysu, která se nachází v prvním patře a přesahuje přes následující úroveň druhého patra až do podstřeší. Střecha klenby vystupuje nad výšku okolních částí domu a prolomená okna umožňují přímé osvětlení denním světlem. Klenutí síně bylo řešeno osmidílnou klenbou. Klenební žebra mají charakter nízkých hřebínků a protínají se ve svorníku uprostřed klenebního pole. Vytažená hřebínková žebra hladce sbíhají do koutů, ve kterých splývají s hmotou zdí a zbylá klenební žebra sbíhají do obloučkových patek uprostřed ploch stěn (Samek 1999, s. 81). Klenební žebra jsou zdobená polychromním dekorem pletence.

Celá plocha klenby byla malířsky pojatá. Původní renesanční malba s námětem zobrazujícím osm figur muzicírujících andělů se zachovala v kápích klenby tvořících kosočtverec, jehož rohy končí v obloučkových patkách uprostřed zdí. Mezi postavami andělů na tmavě modrém pozadí vyniká figura držící otevřenou knihu s německy psaným citátem z biblické knihy Žalmů („Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy co živ budu." Ž 146,2) a letopočtem 1577.

Zbylé dvojice kápí v koutech klenebního pole jsou pokryté relikty původní výzdoby (dobře viditelná je například rolverková kartuš), které jsou opticky zceleny a doplněny mladším neutrálním barevným odstínem.