Přestavba původně románského kostela Zvěstování Panně Marii v Dobrši bývá připisována vlašskému staviteli Tomassi Rossimu z Mendrisia (zvanému též Tomáš Červený ze Strakonic), jehož dílna přestavěla také kostely v nedalekých Volenicích a Katovicích, a objednavateli stavby byli Kryštof Koc z Dobrše a jeho manželka Kateřina z Běšin. Portrétní vyobrazení donátorů nalezneme na zvonu ve zdejší zvonici, na němž je zapsána datace 1561. Tímto letopočtem byla v minulosti vymezena také renesanční přestavba. Během ní získalo jednolodí své osobitě zdobené zaklenutí a tehdy byla rovněž zbudována kruchta a přistavěna sakristie (Weis 1935, s. 65–77).

Valenou klenbu s výsečemi pokrývá rustikální geometrický obrazec sestávající z navzájem se protínajících masivních žeber, která probíhají nezávisle na konstrukci klenby. Základ obrazce tvoří dvě zkřížené linie lemující hrany styčných výsečí tak, že budí dojem křížové klenby. Doplňují je štukové maskarony modelované z ruky, později upravené do listového ornamentu. Skrze četné převrstvení sekundárními nátěry jsou takřka nečitelné. V křížení žeber se nacházejí štukové medailony v podobě květu (západní pole) a zlatého mlýnského kola na modrém pozadí (východní pole), tedy motivu z erbu Koců z Dobrše. Medailony jako by tvořily střed „kružnice“, která probíhá okolo v podobě nepravidelných kruhových prutů. Schéma dále doplňuje soustava štukových oblouků propojených „sponami“, které mají v klenebních kápích tvar nepravidelné elipsy a v prostoru valené klenby podobu nepravidelného (koso)čtverce.

Zděnou kruchtu na půdorysu písmene L vynášejí dva sloupy a krakorec zdobený štukovým dekorem s volutami. Spodní částí poprsně obíhá bohatě profilovaná římsa s listovcovým pásem, horní římsu doplňuje zubořez. Středové pole pokrývá rozvilinový ornament s figurálními motivy. První z nich se nachází uprostřed západní části poprsně a je dochován v torzální podobě, neboť zde bylo zdivo v mladší době vybouráno kvůli osazení klaviatury varhan. Zachovala se tak pouze polopostava držící blíže neurčený erb s vyobrazenou polovinou koně. Podle centrálního umístění by se tedy mohlo jednat o polovinu aliančního erbu donátorů. Zkosené nároží nad krakorcem pak zdobí dvě rozvilinové polofigury nesoucí erb rodu Koců z Dobrše. Ten je vyobrazen také v křížení žeber a křížové klenbě sakristie.