Původně románský kostel sv. Petra a Pavla, jenž byl ve 14. století rozšířen o jižní loď, nechali Kocové z Dobrše v druhé polovině 16. století renesančně přestavět. S přestavbami pokračovali v kostelech v Dobrši a Katovicích. Pro tento úkol povolali vlašského stavitele Tomassa Rossiho z Mendrisia (zvaného též Tomáš Červený), který v roce 1577 zaklenul hlavní loď kostela a přestavěl boční loď a kruchtu (Poche 1982, s. 258–259).

Valenou klenbu zdobí kruhové obrazce z masivních štukových žeber, která vybíhají z akantových hlavic polosloupů, dále už ale nejsou na tektonice závislé. Protínající se kruhové útvary jsou, podobně jako v Dobrši, spojeny elipsovými „sponami“ a na křížení žeber jsou umístěny maskarony a heraldické motivy z erbů donátorů – Jana Markvarta Koce z Dobrše a jeho manželky Kateřiny Kocové z Renče. Jejich jména jsou spolu s letopočtem 1577 nadepsány také v malovaném nápisovém poli nad vrcholem vítězného oblouku, jež doplňují dva polychromované štukové medailony s erby Koců (vlevo mužský, vpravo ženský). Uprostřed klenby se nachází nápisová kartuše obsahující Rossiho signaturu a erb. V boční lodi již Rossi použil jednodušší formy žebrování v podobě síťové klenby s drobnými rozetkami v křížení.