Tři křídla manýristického zámku v Moravské Třebové byla vystavěna v první polovině druhého desetiletí 17. století. Navázala na starší raně renesanční aristokratické sídlo a vytvořila zázemí městské rezidence Ladislava Velena ze Žerotína. Náročná architektura byla provedena stavitelem Giovannim Motallou (de Bonamonne), usedlým v Moravské Třebové. Autorem návrhu, který čerpá z různorodých zdrojů, mj. z předloh Sebastiana Serlia, byl nejspíše císařský architekt Giovanni Maria Filippi. V roce 1611 se začalo se zavážením příkopů hradby oddělující "Starý zámek" od města. Na tomto místě postupně, nejspíše do roku 1615-1616 vyrůstal tzv. Nový zámek. Ke svému účelu byl využíván jen krátce. Už v roce 1621 ztratil svou sídelní funkci, protože majitel Ladislav Velen ze Žerotína emigroval - jako hejtman moravské povstalecké zemské vlády byl odsouzen k smrti. Zámek Moravská Třebová i s panstvím přešel jako konfiskát do rukou Karla z Liechtensteina. Tříkřídlá dispozice Nového zámku do sebe integrovala aditivně řazené prostory přístupné z arkády. Není zcela zřejmé, k čemu byly určeny. Při soupisu konfiskátu ve 20. letech 17. století byly prázdné nebo sloužily jako skladiště. Nejstarší plán zámku z roku 1786 (Říhová 2011, s. 33) v přízemí jižního krátkého křídla zachycuje konírny. 

Krátké jižní křídlo zámku vyplňoval větší sálový prostor sklenutý na sled středních bosovaných pilířů. Už historicky byl druhotně předělen a je předělen i v současnosti do více místností. Ve dvou z nich se zachovaly klenby se styčnými trojbokými lunetami dekorované na hranách štukovými žebry. Předsálí komorního má žebra tvořená pásem pletence, který rámují na okrajích pásy dalšího poničeného dekoru. Ornamenty se zachovaly jen z části a byly rekonstruovány doplněním celých partií díla. Ve vrcholu se stýkají ve fragmentárně zachované bohatě modelované rozetě.

Výzdoba prostor souvisí s okruhem dalších podobných štukových realizací z moravskotřebovského a sousedního zábřežského panství. Tato území vlastnil na počátku 17. století Ladislav Velen ze Žerotína, s jehož stavební skupinou můžeme vznik štukatur spojovat. Podobné dekorativní systémy byly použity v bohaté dekoraci zámku v Tatenici (1606) budovaném jako Žerotínův venkovský letohrádek, dále v méně náročné dekoraci v zadním prostoru domu čp. 46 v Bránské ulici v Moravské Třebové a v mázhauzu domu čp. 146 v Olomoucké ulici tamtéž. Další vazby najdeme v dekoracích tvrze v Nemili, která leží na sousedním zábřežském panství. Dekorativní aparát odkazuje k obdobným slezským realizacím, jméno autora nebo stavební skupiny je dosud neznámé.