Původně rozlehlý středověký právovárečný dům s pivovarem byl kolem poloviny 16. století a opět v prvních dvou desetiletích 17. století renesančně přestavěn. V šedesátých letech 17. století byl vztyčen nový krov, následovala výraznější barokní úprava po polovině 18. století a v letech 1842–1843 klasicistní přestavba domu. Současně byly až na drobné pozůstatky demolovány veškeré nádvorní pivovarské budovy se sladovnou a nahrazeny stávajícími bytovými budovami (dnes čp. 1004 a 1105). V letech 1863–1864 byla stržena a znovu v regulované uliční čáře vybudována severní část domu. V raném novověku dům vlastnily významné staroměstské patricijské rodiny (Deklivo, Globicové z Bučína, Joanelli).

Po pozdně renesanční přestavbě byl dům přístupný z ulice rozlehlou vstupní síní jíž obklopovaly prostory sloužící z části hostinci. Vstupní síň byla klenuta na střední, z kamene tesaný sloup a přizdobena patrně také kamennými patkami (materiál přesně neurčen). K síni přiléhalo velkorysé oválné schodiště s volným středem. V patře se nacházel mázhaus a po jeho stranách dvojice rozlehlých „bytů“, sloužících patrně zpravidla mladší a starší generaci rodiny majitelů. Na významnější z těchto apartmánů navazoval ve dvorní poloze rozlehlý, téměř čtvercový, podle všeho nevytápěný prostor o rozměrech téměř 7×7 m, vybavený v přilehlé poloze záchodem a sloužící i dle dobového inventáře jako parádní ložnice a současně komora k ukládání cennějšího majetku. Inventář z roku 1702 zde zmiňuje lože s nebesy, dvě další lůžka, snad pro děti, domácí oltář, tři velké almary plné šatstva a dalších předmětů, truhlu s penězi a stříbrem atp.

Místnost se štukovou klenbou je velmi mírně lichoběžná, takřka čtvercová, rozlehlá místnost má výrazně pravidelný rozvrh. V západní a severní stěně obsahuje po dvou symetricky rozmístěných okenních nikách, v severní části jižní stěny je původní vstup, vybavený kamenným pozdně renesančním ostěním, v západní části jižní stěny je někdejší dveřní nika vstupu na záchod. Dnes je prostor ve směru východ – západ dodatečně předělen příčkou na dvě místnosti, zhruba stejně veliké (jižní místnost je poněkud užší). Klenba má neckový tvar a je pročleněna celkem osmi pravidelně rozloženými trojbokými výsečemi, na které přesně nasedají výše zmíněné okenní a dveřní niky, resp. otvory. Štuková výzdoba zvýrazňuje klenební patky, lemuje klenební kápi, klenební výseče a mimo to lemuje kruhové pole ve vrcholu o průměru cca 1,6 m. Klenební patky se klasicky uplatňují v koutových úsecích a ve středech stěn a na hranách výsečí se zalamují k obvodové stěně. Zdobeny jsou profilací, velmi ploše provedenou, tvořenou poněkud redukovaným jónským architrávem. Pás lemující klenební kápi, klenební výseče a středové pole je shodně utvářen. Uprostřed obsahuje mělce provedenou akantovou rozvilinu a po stranách perlovec.

Datace vychází ze zjištění výrazné přestavby domu, uskutečněné mezi rokem 1603, kdy byl dům v inventáři popsán jako zanedbaný a místy navíc se zjevně odlišnou dispozicí, a rokem 1620, resp. 1627, kdy byla vdova po majiteli domu Václavu Deklivo nucena dům před svou emigrací prodat. Dataci mimo to potvrzuje i rudolfinskou architekturou dosti výrazně ovlivněné řešení některých prvků (oválné schodiště, portál do sklepa, Langweilovým modelem doložené řešení fasády, jež je velmi blízké nedalekému domu „U beránka“ (čp. 587/I), vybudovaného také před rokem 1620). Pomocným argumentem pro dataci jsou i druhotně použité trámy v krovu dendrochronologicky datované do let 1611–1612.