Hrad Šternberk byl postaven v polovině 13. století jakožto rodové sídlo Šternberků. Koncem 15. století, kdy jej získal rod Berků z Dubé, započaly stavební úpravy. Zvelebenou rezidenci ale zasáhl roku 1538 ničivý požár, Jan Václav Berka z Dubé začal proto usilovat o její obnovu. Už v druhé polovině 40. let 16. století zahájil renesanční přestavbu, v rámci níž vzniklo roku 1560 západní křídlo (přistavěné k vnější severozápadní straně dosavadního hradního tělesa), v němž se nacházejí hřebínkové klenby. Během třicetileté války byl hrad několikrát poškozen švédskými i císařskými vojsky a dalšími požáry. Od 18. století patřil Šternberk Liechtensteinům, za nichž se ale vzezření hradu výrazně nezměnilo, obnova poničeného sídla proběhla až v 80. letech 19. století (Bartušek – Kubátová, s. 7).

Jádrem hradního areálu je dvoupatrové feudální sídlo nepravidelného půdorysu o třech traktech a obranné válcové věže. Nejreprezentativnějšími prostorami jsou tři velké a jedna menší místnost v prvním patře západního křídla, tedy v renesanční přístavbě, a všechny čtyři jsou zdobeny hřebínkovou klenbou. Nejmenší z nich, situována v severozápadním nároží hradu, je tzv. Malá ložnice, za ní následuje Vizitkový sál a První a Druhý berkovský salon.

Největším z jmenovaných prostor, a dříve také nejdůležitějším z nich, je Vizitkový sál. Dnes zasklené arkády při vnější zdi byly původně otevřené, čímž Vizitkový sál, propojený arkádou s Rytířským sálem, plnil funkci loggie. Svůj název získal díky renesančním malovaným vizitkám v podobě kartuší, zaznamenávajících iniciály urozených hostů (Konečný 2019, s. 153). Štukové hřebínky vycházejí z čabrakových toskánských konzol z pískovce a pokračují dále přes valenou klenbu s výsečemi, v jejímž středu se sbíhají do náznakového visutého svorníku. Celou renesanční přístavbu zřejmě zhotovili zedníci a kameníci z nedaleké Olomouce ve spolupráci s italskými kameníky, kteří prolomili vnější zeď Vizitkového sálu dvoudílnou arkádovou loggií s kamennými reliéfy (Konečný 2019, s. 59).